Markýz de Sade - Zoloe

A její dvě pomocnice

aneb

Několik týdnů života tří hezkých žen

Po všech stránkách je Zoloe jen slabý odvar toho, co Markýz de Sade ztvárnil ve dvou svých nejlepších dílech – 120 dnech sodomy a Justine. Použitý literární styl i stavba děje hovoří s největší pravděpodobností o podvrhu, ale autorství Zoloe se již asi "nezbaví"…
Ať je již autorem kdokoliv, vyvolala po svém vydání v červenci 1800 množství skandálů, což bylo asi i jediným smyslem, proč bylo dílko sepsáno.
Velmi dobře se v něm poznal První konzul (d'Orsec - anagram d Corse), Josefina (Zoloé), paní Tallienová (Laureda), paní Viscontiová (Volsange), Barras (Sabar), Tallien (Fessinol), etc., ale krom snahy šokovat postrádá dílo vše, co dělá markýze de Sade pojmem - děj, styl i pro čtenáře to nejdůležitější - lechtivé erotické scény. I jako sociologická sonda do tehdejší vládnoucí společenské vrstvy je Zoloe nepřesvědčivá a hovoří spíše o neznalosti skutečných poměrů a nebýt nálepky Markýz de Sade, nestála by ani za přečtení, ale ta nálepka tam je…
Přeze všechna ta ale ťal autor do živého a dne 5. března 1801 bylo rozhodnuto o opětovném Sadeho zatčení. Stalo se tak u jeho vydavatele Bertrandeta, kterému měl předat přepracovaný rukopis Juliety, který posloužil jako záminka. Byl uvězněn v Sainte-Pélagie, později byl umístěn v ústavu pro choromyslné v Bicëtre a nakonec 27. dubna 1803 přemístěn do útulku v Charentonu, kde dne 2. prosince 1814 ve věku 75 let umírá.

Použitá literatura:

  1. Donatien-Alphonse-François markýz de Sade, 120 dnů Sodomy, Ottovo nakladatelství: Praha, 2000.
  2. Markýz de Sade, Zoloe, Votobia: Praha, 1997.
  1. Markýz de Sade
  2. Zoloe
  3. Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade